Lirael

Lirael

Garth Nix

(fantasy román)

"Čtrnáct!" zvolala Lirael ještě jednou. Ve slově zaznívala úzkost. Bylo jí čtrnáct a podle měřítek světa za hranicemi Clayrského ledovce z ní byla žena. Ale zde musí stále nosit modrou dětskou blůzu, neboť Clayrové vstup do dospělosti posuzují nikoli věkem, nýbrž darem Zraku.

Opět zavřela oči, prudce stiskla víčka a silou vůle se snažila uzřít budoucnost. Všichni v jejím věku už Zrak měli. Řada mladších dětí už chodila v bílých řízách a nosila čelenku z měsíčních kamenů. Bylo neslýchané, aby někdo ve čtrnácti letech Zrak ještě neměl.

Lirael otevřela oči, ale nic nespatřila. Jen svůj prostý pokojík, mírně rozmazaný slzami. Otřela si oči a vstala.

"Nemám matku, nemám otce, nemám Zrak," povzdechla si, když otevřela skříň a vytáhla z ní ručník.

---

Liraelina matka odešla z Clayrskéko ledovce, když jí bylo pět let. Po několika letech dostala zprávu, že je její matka mrtvá. Kdo je její otec nikdo nevěděl. Všechny Clayry mají světlé vlasy, ale Lirael je tmavovláska. Všechny dívky jejího věku už získaly Zrak a hleděly do budoucnosti. Lirael však zůstávala mezi dětmi.

Jednoho dne přestala doufat, že Zrak získá a rozhodla se vyjít na vrchol ledovce a skočit. Na vrcholu lededovce, ale přistálo Papírové křídlo s králem Prubířem a jeho ženou Abhorsenkou. Oba se od Clayr chtěli dozvědět několik informací ohledně blízké budoucnosti. Lirael se před nimi schová do hromady sněhu, ale Clayry ji stejně objeví.

Liarel od Clayr dostane nabídku práce v knihovně a přijme ji. Od té doby jí začíná nový život. Už nemusí trávit čas s malými dětmi a v knihovně najde spoustu zajímavých, ale i nebezpečných věcí.

V okamžiku mrknutí koule zmizela a zanechala po sobě psa. Nikoli Výsadního vyslance v podobě roztomilého, sladkého štěňátka, nýbrž černohnědého křížence, který Lirael sahal po pás a i díky obrovským zubům vypadal naprosto skutečně. Nevyznačoval se žádnými typickými rysy vyslance. Jedinou známkou jeho magického původu byl silný obojek kolem krku, hemžící se ještě větším počtem Výsadních znaků, jaké Lirael nikdy předtím nespatřila.

Pes vypadal přesně jako dýchající kopie kamenné sošky v životní velikosti. Lirael hleděla na oživeného psa a pak shlédla do svého klína. Soška byla pryč.

V psovi - Nezbedné Fence najde Lirael nejen kamarádku, ale i pomocnici v pátrání po knihovně. S její pomocí přemůže nebezpečného stilkena a najde další důležité věci pro budoucnost. Kniha vzpomínek a zapomnění, Temné zrcadlo a píšťaly čekaly jen na ní až je objeví. Po jejich nalezení Clayry ukáží Lirael malý kousek z budoucnosti a pošlou ji na loďce po řece směrem k Rudému jezeru. Do oblasti kam jejich Zrak kvůli Volné magii nevidí.

Mladík si Pátralčina příjezdu zjevně nevšiml, protože sebou ani necukl. V kádi ležel na zádech, ruce mu visely přes okraj a kolena měl zvednutá. Lirael si všimla, že má u boku meč a také něco na hrudi . . .

"Zvonce! Je to nekromant!" zvolala Lirael a natáhla luk.

Mladík v kádi, ale nebyl nekromant. Byl to princ Sameth, nástupce Abhorsenky. Na řece v kádi se společně s kocourem Mackem schovali před Mrtvými, které oživil nekromant
Hráz. Sam utekl z domova, aby zachránil svého kamaráda Nicholase, který ani netuší v jakém je nebezpečí. Lirael vezme Sama i s kocourem na svou loďku a společně se vydají zachránit Nicholase. Po cestě je pronásleduje nekromantka a spousta Mrtvých. A tak jsou donuceni plout do Abhorsenova domu, kde se Lirael dozví pravdu o svém otci.

Když se zadívala přes síň k obrovskému oknu z barevného skla, které znázorňovalo stavbu Zdi, zaplavil ji intenzivní pocit déja vu. A stál tady dlouhý, nádherně vyleštěný stůl přetékající stříbrným nádobím a židle s vysokým opěradlem.

Lirael toto všechno už jednou viděla, v Temném zrcadle.

Jenže tehdy na židli seděl muž, její otec.

"Musím být z poloviny Abhorsenka," pronesla Lirael hlasem, z něhož bylo zřejmé, že sama svým slovům stěží věří. "Vlastně si myslím, že jsem nevlastní sestra vaší matky."