Sabriel
Garth Nix
(fantasy román)
Výsadní mág si odkašlal a přešel k nim kolem ohně. "Pokud hledáte člověka, který ví něco o Výsadě," začal váhavě, "rád bych vám sloužil, protože jsem ji ve vás ucítil, pane, i když jen nerad opustím své druhy na cestách."
"Možná to ani nebude třeba," odpověděl Abhorsen a usmál se při myšlence, která ho náhle napadla. "Rád bych věděl, jestli by vaše vůdkyně něco namítala, kdyby se k její družině připojili dva noví členové. Moje práce vyžaduje, abych cestoval, a neexistuje žádná končina království, která by nepocítila otisk mých nohou."
"Vaše práce?" zeptal se muž a trochu se zachvěl, i když už nebylo zima.
"Ano," Abhorsen na to. "Jsem nekromant, ale ne běžného druhu. Tam, kde ostatní příslušníci našeho řemesla mrtvé probouzí, já je ukládám ke spánku. A ty, kteří ulehnout nechtějí, spoutávám - nebo se o to snažím. Jsem Abhorsen . . ."
Znovu se zadíval na holčičku a dodal, skoro se stopou překvapení: "Otec Sabriel."
Sabriel studuje od svých pěti let na soukromé internátní škole - Wyverleyské akademii v Ancelstierre. Na přání otce je vzdělávána i v základech čarodějnictví a kouzlení. Jednoho dne jí otcův posel předá jeho věci - meč, který má na čepeli vyryté symboly Výsady a kožený pás se sedmi váčky, které obsahují zvonky.
Pokud posel opravdu patřil Abhorsenovi, potom se on sám nebyl schopen vrátit do říše živých. A to znamenalo, že buď zemřel, nebo ho uvěznilo něco, co mělo projít za Poslední bránu.
Sabriel se vydá do Starého království, aby našla tělo svého otce a mohla ho přivést zpět ze Smrti. Projde zdí, která odděluje Staré království a na lyžích dojede k Abhorsenovu domu. Cestou ji však začal pronásledovat Mordikant.
Mrtvý netvor byl podivně strnulý, nespouštěl však Sabriel z očí. Ani tak mocná bytost se nemohla vydat přes tuto řeku a ani se o to nepokoušela. Sabriel se zdálo, že čím déle na ni hledí, tím spokojeněji čeká. Mordikant zůstal stát na stráži a střežil to, co mu připadalo jako jediná úniková cesta z ostrova.
Sabriel si v domě odpočine a pak se společně s mluvícím kocourem Mackem, kterého našla v Abhorsenově domě, vydá zas na cestu. Z ostrova se dostanou na Papírovém křídle. Při letu je, ale napadnou mrchovrány a tak nedoletí až do Belisaere, kam původně letěli. Spadnou do Svatojámy, kde objeví na přídi lodě rytinu mladého muže.
Cítila, jak se jí v těle znovu ozývají všechny bolesti, a přemýšlela, proč tak pospíchala, aby se zachovala jako hrdinka a osvoboditelka. Přesto se jí úkol podařilo splnit. Mladíkova duše se octla zpátky tam, kam patřila, zpátky v Životě.
Mladík se představí jako Prubíř a pomůže jim najít cestu do Belisaere. Díky Prubířově a Mackově pomoci se Sabriel podaří najít otcovo tělo a vrátit ho do Života. Abhorsen se však musí vrátit zpět do Smrti, ale během několika minut se mu podaří Sabriel říci vše důležité. Sabriel se tak stává Abhorsenkou a má za úkol najít a spálit tělo prince Rogira, který se stal Kerrigorem, Mrtvým Mistrem. Díky radě otce a pomoci Clayr a Prubíře Kerrigorovo tělo najde.
"Mě neublíží žádný meč," pronesl Kerrigor se zaskřehotáním podobným chroptění umírajícího člověka. "Ani meč, který ukuli Tvůrci Zdi. A obzvláště ne teď, kdy jsem konečně získal poslední zbytky jejich moci. Moci, jež vládla před Výsadou, moci, jež stvořila Zeď. Ta mi nyní patří. Patří mi ta polámaná loutka, můj nevlastní bratr - a patříš mi i ty, Abhorsenko. Moc a krev - krev nutná ke zničení.
Sabriel musí Kerrigora zastavit, jinak by zničil všechny Výsadní kameny, které se dají rozbít jen krví Výsadního mága. To se jí s pomocí učitelů a spolužaček z akademie nakonec podaří. Je však těžce zraněná.
Nad Sabriel se tyčil její meč, čepel a jílec jí na tvář vrhaly měsíční stín v podobě kříže. Prubířovi bleskl hlavou útržek dětských vzpomínek. Hlas, hlas posla, promlouvající k jeho matce:
"Vaše Výsosti, přinášíme zarmucující zprávy. Abhorsen je mrtev."
"Sabriel!"
Prubíř si jí konečně všiml. Sabriel k němu stočila zrak a opatrně nadzvedla hlavu. Spatřila, že jí odstranil meč a několik jejích spolužaček vyvolalo léčivé kouzlo, což na chvíli postačovalo. Jak bylo pro Prubíře typické, pro svou vlastní nohu nic neudělal.
"Sabriel," řekl ještě jednou. "Jsi naživu!"
"Ano," odpověděla Sabriel s jistým překvapením. "To jsem."
Komentáře
Okomentovat